Když se řekne abeceda, 
tak to není žádná věda. 
Každý kluk i holčička
i ta hodně maličká, 
Honzík nebo Alenka, 
naučí se písmenka.

Potud známá dětská říkánka. Ale my už dobře víme, že když se naučíme abecedu, ještě zdaleka neumíme číst. Pokud už umíme číst, ještě to neznamená, že pochopíme vše co čteme.

Cesta vzájemného porozumění mezi námi a našimi žáky je dlouhá a vede po kamenitých cestách. Vzájemná komunikace, řeč, čtení, psaní a další prostředky dorozumívání jsou u lidí s handicapy složitější a náročnější. V našich třídách jsou žáci s lehčím, těžším i velmi těžkým tělesným a mentálním postižením. Pro všechny ale existuje možnost komunikace.

Pomocí symbolů, piktogramů, znaků, atd. se naši žáci snaží orientovat v dnešním světě. Mají své komunikační tabulky, karty Ano - Ne, "kecátka" s hlasovým výstupem a spoustu dalších pomůcek. Globální metodou čtení se učí nejvíce používaná slova v životě. Pomocí znaků se snaží vyslovit - vyznakovat svá přání. Když potkáte člověka s poruchou komunikace, neotáčejte hlavu. Když budete chtít, porozumíte.